politická lyrika
politická lyrika, jeden ze zákl. druhů lyriky; poezie inspirovaná polit. životem, do něhož se také snaží bezprostředně zasahovat. Je zpravidla příležitostná, pro autora se v dané chvíli staly polit. otázky zákl. otázkami životními. Pro p. l. je typické úsilí o maximální srozumitelnost a apelativnost, někdy i rétoričnost. Polit. smyslu může za určitých okolností nabýt i lyrika reflexívní, přírodní, milostná. - Vývoj p. l. v Evropě začíná už ve starověkém Řecku a Římě, ve větší míře se p. l. objevuje v období reformace, rozmach zaznamenává v době fr. burž. rev. konce 18.st. - Počátek č. novodobé p. l. je u J. Kollára (Slávy dcera) a prvního vrcholu dosahuje v díle K. Havlíčka (Král Lávra, Křest svatého Vladimíra, Epigramy) a J. V. Friče (Písně z bašty). Na toto první období navázali májovci (J. Neruda, V. Šolc) a básníci 80. a 90.let (J. S. Machar, A. Sova). Nový impuls pro vývoj p. l. přinesly ideje socialismu a komunismu, socialistická rev., vznik Sov. svazu (S. K. Neumann, J. Wolker, J. Hora) a social. budování (V. Závada, J. Kainar, I. Skála). Významná p. l. vzniká v boji proti fašismu a rasové diskriminaci (J. Taufer, Indianie ), v souvislosti se světovým mírovým hnutím (V. Nezval, Zpěv míru ) a se zápasem za uchování života na zemi.
