pole psychologické
pole psychologické, ústřední pojem topologické psychol. K. Lewina, postihující neoddělitelnost konkrétního jedince od prostředí, v němž žije (osobnost a její projevy jako součást p. p. ). V Lewinově teorii pole každá situace sestává z objektů, jež nabývají pro subjekt kladné a záporné valence (pobídkové hodnoty), z vektorových sil určujících směr ,,pohybu" (chování) individua a ze vzájemně ohraničených oblastí, bariér (zábran) a cílů. Lewin rozlišuje fyzickou a psychol. konfiguraci p. p., přičemž chování jedince vysvětluje v pojmech psychol. konfigurace (pole sil existujících ,,pro jedince", tj. jím prožívaných). K pochopení chování (B) je nutno pro každý druh psychol. události (čin, emoci, výraz) funkčně určit aktuální situaci, tj. bezprostřední stav subjektu (P) a psychol. okolí (E), přičemž platí vztah B = f (PE). Každá psychobiol. určená skutečnost musí mít svou polohu v tomto poli a pouze skutečnosti, které takovou polohu mají, působí jako příčiny událostí (chování). Okolí je třeba ve všech jeho vlastnostech (směrech, vzdálenostech) vymezit nikoliv fyzikálně, ale psychobiologicky, tj. podle jeho kvazifyzické, kvazisociální a kvazimentální struktury. Valence objektů v okolí souvisejí úzce s potřebami jedince (jeho stavem) a jsou zdrojem motivačních procesů i utváření hodnot. Hranice mezi ,,já" a okolím je závislá na stupni psychol. diferencovanosti individua, která je výsledkem jeho zrání. - Teorie p. p. byla kritizována zejm. pro neadekvátní fyzikalismus, teor. obecnost a pro předpoklad jednoznačné závislosti situace na stavu jedince (metodologický problém identifikace skutečného vnitřního stavu organismu). Přesto koncepce p. p. ovlivnila způsob teor. myšlení mnoha badatelů, zabývajících se vztahem chování ke spol. a fyzickému kontextu existence člověka.
