podmínka
podmínka 1. filoz . kategorie, která vyjadřuje vztah určité věci k souboru jevů, bez nichž nemůže existovat a na nichž její existence závisí. Na rozdíl od příčiny, která vyvolává určitý jev bezprostředním způsobem, označuje podmínka prostředí nebo situaci, za které uvedený jev může vzniknout nebo nastat; koncepce, nahrazující pojem příčiny představou ,,komplexu podmínek" vyjadřuje pozitivistické hledisko tzv. kondicionalismu; 2. typy souvislosti mezi podmínkou a podmíněným. V log. se rozlišují a) nutné podmínky, které znamenají, že z výroku B může být usuzováno na výrok A : B implikuje A . Z nepravdivosti A , což odpovídá tomu, že se neuskutečnila nutná podmínka, plyne nepravdivost B , což odpovídá tomu, že k události B nedošlo. Z pravdivosti A naopak nevyplývá pravdivost B; b) postačující podmínky, které znamenají, že z výroku A může být usuzováno na výrok B : A implikuje B . Z pravdivosti výroku A vyplývá pravdivost B , z nepravdivosti A však ještě nevyplývá nepravdivost B; c) nutné a postačující podmínky, jež znamenají, že z výroku A může být usuzováno na výrok B a z výroku B lze usuzovat na výrok A . A implikuje B a B implikuje A .
