platonismus
platonismus [-nyz-], obj. ideal. směr ve filoz. vycházející z Platónova učení. Základem je teorie idejí jako věčných pravzorů věcí. V užším slova smyslu je p. směr ve starořecké filozofii působící od 4.st. př.n.l. do zač. n.l. Od 1.st. př.n.l. se p. spojoval se stoicismem (Poseidónios), později s aristotelismem a pythagoreismem (tzv. střední platonismus); od 3.st. n.l. převládá novoplatonismus, který ovlivnil filoz. středověku i filoz. nové i nejnovější doby. Zákl. rysem p. je kontrapozice smyslového světa a světa idejí. V.t. platonický.
