plastické hmoty
plastické hmoty, plasty, dříve též umělé hmoty - org., popř. makromolek. látky (polymery), syntetické nebo polosyntetické, popř. směsi těchto látek s technol. vhodnými přísadami. Vyznačují se některými společnými vlastnostmi fyz. a chem., které podmiňují jejich schopnost tváření (lisováním, stříkáním, litím, tažením). P. h. se vyrábějí buď chem. přeměnou přír. látek, např. vulkanizací kaučuku, přeměnou celulózy (acetylcelulóza, celuloid), nebo převážně synteticky, postupy běžnými v makromolek. chem., většinou z přír. surovin (uhlí, ropy, zemního plynu). Molekuly některých p. h. obsahují kromě uhlíku, vodíku, kyslíku další prvky, např. fluor (polyfluorethyleny) nebo křemík (silikony). Podle chování za tepla jsou p. h. buď termoplasty (polyamidy, polyethylen, polykarbonáty, polystyren, polyvinylchlorid), které jsou teplem netvrditelné a zahřátím přecházejí do plastického stavu, nebo termosety (bakelit, epoxidové pryskyřice), které teplem nevratně tvrdnou. Pro své mimořádné vlastnosti (malou hm., značnou chem. netečnost, příznivé diel. vlastnosti, snadné zpracování), jsou p. h. používány v nejrůznějších oborech lidské činnosti.
