pilířování
pilířování, hor . nejst. dosud používaná dobývací metoda při mocnostech uhelné sloje nad 3,5 m (kladenský revír). Charakteristickým znakem p. je rozdělení porubního pole pilířovými chodbami na úzké pruhy - pilíře. Chodby se razí až k hranicím dobývaného úseku a jednotlivé pilíře se dobývají zásadně od hranice zpět, každý samostatně. Vyrubané prostory se zavalují. Šířka pilířů, tj. vzdálenost mezi jednotlivými pilířovými chodbami, se řídí úložnými poměry, mocností a úklonem sloje; pohybuje se mezi 10-20 m. Rozčlenění pole na úzké pilíře zkracuje dop. cestu ve vl. porubu. Uhlí se odtěžuje nátřasnými žlaby, na hl. chodbě pásy nebo důlními vozy. Pilířové poruby se větrají separátně, délka větračkového tahu se postupně zkracuje. Porub vrchních pilířů předbíhá před porubem spodních pilířů tak, že se vytvoří diagonální fronta s příznivými tlakovými poměry.
