pidgin

pidgin [-dž-, čín. zkomol. angl. business] a) ozn. obch. žargonu vznikl. při obch. styku na Dálném vých. a v jv. Asii, užíván čín. a evr. obchodníky; angl. slovní zásoba a čín. syntax; b) ozn. jazyků vytv. analog. v důsledku kontaktu evr. a místních jazyků v Africe, Asii, Oceánii a Americe; užívají se v mezietn. styku, pidgin-english je jedním z úř. jazyků v Papui-Nové Guinei. P. byl patrně zákl. pro vznik kreol. jazyků, ale na rozdíl od nich není j. mat.