paraguayská literatura
paraguayská literatura, dvojjazyčná, ve španělštině a v jazyku guaraní. Tradice jejich folklóru pokračovala v době španělské koloniální nadvlády. Vlastní vývoj p. l. začal v 2.pol. 19.st. Převažovala poezie. Koncem 19.st. působila generace pozitivistických esejistů a prozaik R. Barrett (1877 až 1910). K pozdnímu formování nár. liter. přispěla poezie zač. 20.st., s ozvuky modernismu; její autoři začali psát i v guaraní (A. Guanes, 1872-1925, M. Ortiz Guerrero, 1897-1933). Nár. drama založil autor guaraniských her a sociální básník J. Correa (1890 až 1953). Současnou poezii zahájil H. Campos Cervera (1908-1953), na jehož nový bás. výraz navázali J. Plaová (*1909), A. Roa Bastos a E. Romero (*1927). Um. próza se rozvíjela až do 20.-30.let v povídkách N. Gonzáleze (1897-1956) a ve vlně románů o válce s Bolívií. Ve zralém období paraguayské prózy vynikli zejména G. Casaccia (1907-1980) a A. Roa Bastos. Pro souč. liter. má neblahé následky mnohaletá diktatura, většina spisovatelů žije v exilu.
