přenos
přenos 1. sděl. tech. způsob předání informace do předem určeného místa. Rozšiřuje se např. p. po vedení, p. radiolokačního zobrazení, p. radiových obrazů, p. informací, p. dat. V.t. multiplexní přenos; 2. výpočetní tech. signál nebo výraz vzniklý jako výsledek součtu číslic na některém místě pozičního zápisu čísel, který převýší základ pozičního zobrazení, v němž jsou tato čísla zapsána. Podle činnosti se rozeznává: p. rychlý (p. obcházející normální sčítací obvod), p. postupný (p., při němž se přenosové číslice postupně přenášejí do vyšších řádů, počínaje nejnižším), p. částečný (p., který není uveden do aritmetického procesu v tom cyklu, během kterého vznikl), p. úplný (p., který je uveden do aritmetického procesu v tom cyklu, během kterého vznikl), p. kruhový (p. vycházející z nejvyššího řádu, převedený do řádu nejnižšího), p. záporný (signál nebo výraz, který vznikne, je-li rozdíl mezi číslicemi na některém místě pozičního zápisu záporný), p. přes devítky (rychlý p. v devítkové soustavě); 3. paraz. předání infekčního nebo invazního činitele vnímavému hostiteli buď přímo (přímým kontaktem, znečištěnou potravou), nebo nepřímo (prostřednictvím přenašeče). Přímý p. může být např. perorální (ústy), perkutánní (kůží), nosokomiální (vdechnutím). Nepřímý p. je specifický, pomnožuje-li se původce onemocnění v přenašeči nebo prodělává-li v něm část svého vývoje, a mechanický, bez specifického vztahu původce a přenašeče. P. infekčního agens potomstvu vajíčky se označuje jako přenos transovariální; 4. psychol. viz transfer.
