opevněný kostel
opevněný kostel, středověká fortifikace převážně refugiálního (útočištného) charakteru. Opevnění většinou tvořeno hradbou s obranným ochozem, věží (nejčastěji vstupní) nebo baštami. Obraně přizpůsoben i kostel, nejčastěji nástavbou obranného polopatra či podsebití; věž (často též s podsebitím či ochozem s cimbuřím) vybavena systémem střílen. O. k. budovány především v menších neopevněných m. (Rakovník, Sedlčany) nebo na majetcích církevní vrchnosti (Trhový Štěpánov). Rozšířen po celé Evropě, zejm. v Sedmihradsku a již. Francii.
