oldenburská dynastie
oldenburská dynastie, Oldenburkové vládnoucí král. rod v Dánsku (Markéta II.) a v Norsku (Olav V.). Pův. (od 12.st.) hrabata v Oldenbursku; 1423 získali sňatkem s dědičkou Schauenburků Holštýnsko a Šlesvicko. Kristiánem I. nastoupili na dánský (1448), nor. (1450) a švéd. (1457-71) trůn. Vedlejší větev o. d., vévodové z Gottorpu, vládli od 1582 v Holštýnsku, Šlesvicku a od 1773 v Oldenbursku. Holštýnský vévoda Karel Fridrich (1700 až 1739), od 1725 manžel dcery Petra I. Velikého Anny Petrovny (†1728), přímý předek dalších Romanovců (otec Petra III. Fjodoroviče). Vévoda Adolf Fridrich (1710-1771) zal. 1751 král. dynastii ve Švédsku (dále vládli Gustav III. a Gustav IV. Adolf); Vilém (1845-1913) získal vládu v Řecku (přijal jméno Jiří I.; dyn. vládla v Řecku do 1973). Z řec. linie o. d. pochází Philip Mountbatten (*1921), manžel brit. královny Alžběty II. Oldenbursko, hist. území na SZ Německa; pův. součást Saska, od 1180 samostatné hrabství; po bitvě u Altenesch 1234 si hrabata podrobila většinu svobodných rolníků. V 15.st. nastoupili členové hraběcího rodu vládu v dalších zemích; 1667 zdědila vládu v O. dánská linie rodu, 1773 gottorpská větev. Od 1777 vévodství (1815-1918 velkovévodství), 1810-14 dočasně anektováno Napoleonem I. Od 1867 člen Severoněm. spolku, od 1871 součást Německa.
