obléhání
obléhání a) operace směřující k ovládnutí a dobytí pevnosti nebo opevněného m. obklíčením vojsky a postupným útokem s použitím vhodných ženijních staveb, dělostřelecké palby, výsadků a jiných prostředků; b) ve středověku voj. činnost vedoucí k dobytí opevněné lokality (hrad, město, opevněné círk. objekty). Při o. byly zablokovány přístupové cesty k objektu, budován obléhací tábor, palebná postavení strojů a děl, popř. přibližovací zákop; nejjednodušší formou o. bylo vyležení, při němž se obránci po vyčerpání zásob museli vzdát. Snahou obléhatelů bylo dále před hl. útokem hrad zapálit, zbavit střech, zábradel, případně vhazováním fekálií a mršin v něm vyvolat epidemie. Někdy prováděny i hornické práce (podkopy, štoly). Při hl. (gen.) útoku kromě žebřů, ostrví a lan byly využívány i obléhací stroje (beranidla, věže).
