období
období 1. astr. o. roční, čtyři části roku určené slunovraty a rovnodennostmi; na sev. polokouli jaro trvá 92,8 dne, léto 93,6 dne, podzim 89,9 dne a zima 89 dnů. Nestejná délka ročních o. je způsobena eliptickou dráhou Země a zák. ploch (v.t. Keplerovy zákony); rychlost Země v odsluní je nejmenší (léto trvá déle), v přísluní největší (zima je nejkratší). V létě je Země dále od Slunce než v zimě, což zmírňuje teplotní rozdíly na sev. polokouli, na již. je naopak zvyšuje; 2. met. přirozené synoptické období trvající zpravidla několik dní, v nichž se udržuje téměř stálé zákl. schéma proudění nad velkou oblastí, např. kontinentem; v met. a klimatologii též časový úsek se stálou vymezenou charakteristikou některé veličiny (ve zvl. případech se užívá více veličin), např. o. srážkové, bezsrážkové, mrazové, letní, bezmrazové. Delší o. se nazývá sezóna či roční doba. Rozlišují se konvenční sezóny (na sev. polokouli jaro: březen květen, léto: červen - srpen, podzim: září - listopad, zima: prosinec - únor) a tzv. přirozené sezóny (je jich někdy za rok 5-6 i více), jejichž začátek a konec je dán nástupem charakteristické povětrnostní situace.
