očista
očista, náb. úkon, při němž se věřící zbavuje poskvrny, která na něm údajně ulpěla překročením božského zákazu nebo stykem se skutečnostmi, považovanými za neslučitelné s náb. předpisy (v nejst. dobách např. překročení příkazů tabu). Poskvrna byla pociťována jako skutečné znečištění, které bylo nutno odstranit vodou, dýmem, ohněm ap. Ve starověkém Římě měla o. formu institucionalizovaných obč. slavností (lustrum), konaných vždy po ukončení cenzu (zpravidla jednou za pět let). Aktu obdobnému o. se podrobovalo vojsko a loďstvo před bitvou či po návratu z války. Rada očistných slavností se týkala o. pozemků. Teprve v dalším vývoji nabyla očista symbolického náb. charakteru, např. ve křtu.
