neapolská škola
neapolská škola, několik generací it. operních skladatelů v období asi 1650-1790; n. š. shrnula dosavadní vymoženosti it. opery (árie da capo, typy recitativů) a rozvinula je ve vyzrálý slohový typ v oblasti skladatelské tvorby i pěveckého přednesu (bel canto). Pokračovala v tvorbě it. vážné opery (opera seria), vyhranila žánr it. komické opery (opera buffa), první dílo La serva padrona (Služka paní) provedeno 1733, autor G. B. Pergolesi. N. š. vytvořila definitivní formu italské operní ouvertury (A. Scarlatti). Skladatelé F. Provenzale, A. Scarlatti, N. Porpora, L. Vinci, L. Leo, G. B. Pergolesi, J. A. Hasse, N. Jommelli, T. Traetta, libretisté A. Zeno a P. Metastasio. Tzv. novoneapolskou školu (1770-1800) představovali N. Piccini, G. Paisiello a D. Cimarosa.
