německý jazyk
německý jazyk, němčina - patří k záp. skupině germ. jaz., je úředním jazykem v Německu, Rakousku, Švýcarsku, Lichtenštejnsku a Lucembursku. Nářečně se člení na (severní) dolní němčinu (Plattdeutsch) a horní němčinu (Hochdeutsch). Hranicí je řeka Mohan. Na hornoněm. území se vyděluje oblast záp. středoněm., vých. středoněm., švábsko-alemanská, rak.-bavorská. Vývojově se rozlišuje stará horní němčina a na severu stará saština (do 11.st.), střední horní a dolní němčina (do 14.st.), raná nová horní (do 16.st.) a později nová horní němčina. Za základ spisovné němčiny se pokládá jaz., který vznikl míšením dialektů a vyrovnáváním nářečních rozdílů na (pův. slovanském, později kolonizovaném) vých. středoněm. území. K jeho rozšíření jako celonár. jaz. významně přispěl Lutherův překlad bible. Typologicky je n. j. na pomezí jazyků flexívních a analytických. Mluví jím přes 90 mil. osob.
