německá selská válka
německá selská válka, boje v Německu 1524-26; byly závěrečnou (třetí) fází raně burž. rev., která se projevovala 1517-21 reformací a 1522-24 neúspěšným rytířským hnutím F. Sickingena a U. Huttena. Rozhodující silou n. s. v. byli vzbouření sedláci, kteřípožadovali zrušení poddanství, snížení daní, reformu církve a odstranění vlády knížat. V boji se sedláci spojovali s m. plebejskými vrstvami; na povstání se též podílela část hornictva, nemajetného kněžstva a nižší šlechty. Z programů sedláků byl nejradikálnější Artikelbrief; požadavky m. vrstev obsahoval Heilbronnský program. N. s. v. propukla v jz. Německu v červnu 1524, kde boje vyvrcholily v dubnu 1525 dobytím Freiburgu; v následujících měsících však byli povstalci poraženi vojskem švábského svazu. Mezitím se vytvářela další rev. ohniska, zejm.v Durynsku, kde působil nejvýzn. vůdce s. v. T. Müntzer. Po soustředění vojsk hesenského lantkraběte a saských knížat bylo vojsko durynských sedláků poraženo 15. 5. 1525 v bitvě u Frankenhausenu. V dubnu 1525 začalo povstání v Tyrolsku vedené M. Gaismairem; jeho programem byl antifeudální Tiroler Landesordnung (Tyrolský zemský řád). V červnu 1526 bylo potlačeno poslední velké povstání v Salcburku (M.Gaismair). Vítězství knížat v n. s. v. přispělo k dalšímu upevnění jejich moci a k omezení hosp. aktivity měst. - Růst odporu poddanského obyv. a m. vrstev zvl. ve středoněm. území koncem 15.st. a v první čtvrtině 16.st. zasáhl i na č. území. K rozsáhlejším poddanským nepokojům, provázeným obdobnými jevy, které byly charakteristické pro n. s. v., docházelo na Plzeňsku, Loketsku a Křivoklátsku.
