německá literatura v českých zemích
německá literatura v českých zemích, vznikla v raném středověku s osídlováním pohraničních oblastí Němci a s rostoucím vlivem něm. patriciátu a inteligence ve městech. Na dvoře Václava II. se pěstoval minnesang, ideje human. zastával Jan ze Středy, jehož žák Johannes von Saaz napsal nejvýzn. dílo něm. středověké liter. Oráč a Smrt . Později měla n. l. v č. z. jen regionální význam. V l. pol. 19. st. vystoupil K. Postl-Sealsfield (1793 až 1864) a skupina ovlivněná mladoněmci (A. Meissner, 1822-85, S. Kapper, 1821-79, U. Horn, 1817-60). Po rev. 1848 se kult. syntéza č.-něm. rozpadla, po vzniku jednotného Německa vzrůstal v něm. liter. v č. zemích vliv Berlína (rostoucí něm. nacionalismus), Morava zůstala věrna vídeňské tradici (M. Ebner-Eschenbachová, J. J. David, 1859-1906, F. Saar). Vytvářela se regionalistická liter., zpočátku ve svém historismu kladně zobrazující společnou minulost s Cechy (A. Stifter, K. Herlossohn, 1804-49), ale později plná protičeského šovinismu (H. Watzlik, 1879-1948, W. Pleyer, 1901-1974, K. H. Strobl, 1877-1946, W. von Molo, 1880-1958). Na přelomu st. se Praha stala důležitým centrem význ. proudu něm. liter., náležející různým lit. směrům a vykazující silný židovský podíl (H. Salus, 1864 až 1920), G. Meyrink, O. Pick, L. Winder, E. Weiss, ale především R. M. Rilke, F. Werfel, F. Kafka a M. Brod). Ve 20. a 30. letech se formovala social. liter. (E. E. Kisch, L. Fürnberg, F. C. Weiskopf, R. Fuchs).
