nápěvková teorie
nápěvková teorie, teorie L. Janáčka, vycházející z intonačního studia živého jaz. projevu (vyslechnutého a zaznamenaného v bezprostředních životních okolnostech) a směřující k tvůrčímu využití melodických prvků mluvené řeči (tzv. nápěvků) ve stylizované podobě v hudbě. Podle L. Janáčka jsou nápěvky výrazem duševních postojů člověka, a proto je využíval k charakteristice postav i situací.
