norma mravní
norma mravní, ideální požadavek a ustanovení, usměrňující či zakazující určité lidské jednání. N. m. mají spol. původ a regulují, resp. koordinují lidské jednání, mají omezeně závazný charakter a realizují svými prostředky požadavky určitého spol. řádu. Dělí se na normy cílové, jež se týkají cíle a smyslu jednání, a normy instrumentální, vztahující se k užitým prostředkům. Pro n. m. je charakteristický jejich apelativní ráz, přikazující nebo zakazující určité jednání (příkaz, povolení, doporučení, zákaz). l když n. m. nejsou přímo sankcionovány a vynucovány státní mocí, je jejich dodržování a prosazování obvykle zajišťováno spol. sankcemi morálního charakteru jako odměna, pochvala, důtka, úcta nebo opovržení v očích veř. mínění. N. m. se logicky nezakládají na existenciálních soudech, tj. výpovědích o tom, co existuje, ale na apelu, výzvě a příkazu, jsou spjaty s poznáváním reality a vyjadřují jiný, prakticko-volní poměr ke skutečnosti. Z tohoto rozdílu mezi skutečností a normou vycházejí pokusy formulovat zvláštní ,,logiku norem" (,,deontiku") jako logiku praktického intelektuálního osvojování světa člověkem. N. m. nejsou libovolné, nýbrž vyplývají ze spol. potřeb, koneckonců z reálných hist. potřeb života spol., z výr. a třídních vztahů, ze zájmů různých tříd a spol. skupin. Třídně hist. ráz n. m. však nevylučuje prvky obecně lidského v jejich obsahu.
