modelování
modelování, vytváření modelů; metoda řešení určitého typu úloh, při nichž si subjekt na zákl. analogie s určitými vlastnostmi originálu vytváří tomuto účelu odpovídající model, který pak užívá k získání informací o originálu. Operace (reálná nebo myšlenková), určená metodou m., může existovat jak v podobě vědomé lidské činnosti, tak jako komplexní zpracování informací v nervové soustavě a nebo v kyb. tech. automatech (např. učící se automaty s vnitřním modelem vnějšího světa). Při použití metody m. vzniká trojčlenný systém : subjekt, originál a model, v němž subjekt hraje akt. roli, působí na originál i na model; mezi modelem a originálem sice existují též určité vztahy, avšak nikoli přímé vzájemné působení. Subjekt je proti originálu i modelu soustavou, která zpracovává informace, ovládá vstupy a výstupy. Formy m. jsou mnohotvárné v závislosti na modelech i oblastech, v nichž se používají. M. je gnozeologická kategorie, která charakterizuje jednu z význ. cest lidského poznání. Možnost přenášet informace, získané při tvoření a využívání modelů na originál, se zakládá na tom, že model v určitém smyslu odráží, reprodukuje různé stránky originálu. Aby m. bylo úspěšné, je třeba mít k dispozici odpovídající teorii nebo soustavu hypotéz, které by zjednodušení spojené s modelem omezily na rámec, v němž je takové zjednodušení ještě přípustné. M. se užívá jako jedna z metod výzkumu spolu s dalšími; zvláště blízko má k experimentu. Studium nějakého jevu pomocí m. je specifickým druhem experimentu, tzv. modelového experimentu. Liší se od jiných experimentů včleněním zvl. objektu mezi studovaný předmět a poznávající subjekt, tedy modelu, který se stává právě tak objektem, jako prostředkem experimentu. M. nutně zahrnuje užití metod abstrakce a idealizace. Tento rys vystupuje do popředí zejm. tam, kde jsou studovány složité systémy, např. biologické, jejichž chování závisí na mnoha faktorech různé povahy. Takové systémy lze v průběhu výzkumu reprodukovat v různých modelech, které se vzájemně doplňují. Mohou se vytvářet i modely vzájemně protikladné, které lze dial. negovat a překonávat vytvářením modelů na vyšší, resp. hlubší úrovni. M. slouží též jako jeden z prostředků verifikace, jako jedno z kritérií pravdivosti věd. hypotéz a teorií. V procesu zdokonalování metod m. postupuje poznání od modelů, které jen odrážejí některé vnější stránky studovaných předmětů, k modelům, jež pronikají hlouběji do podstaty zkoumaných předmětů.
