loutkové divadlo
loutkové divadlo, div. druh, jehož specifickým vyjadřovacím prostředkem je loutka. Podle druhu užitých loutek, charakteru scénického prostoru, druhu obecenstva ap. se rozeznávají různé formy l. d. (marionetové, maňáskové, stínové, černé div.). Loutkovým div. je jak improvizovaný výstup loutkoherce s loutkou bez jevištních dekorací, tak inscenace vytvořená na zákl. fixovaného dram. textu na div. scéně. V některých formách l. d. jsou loutkoherci vodící loutky skryti, v jiných jsou viditelní, někdy je hra loutek kombinovaná s hrou živých herců. Ve svých počátcích sloužily loutky pravděpodobně ke kultovním a náb. účelům (Egypt 1600 př.n.l.). Loutková div. představení vznikla v Řecku podle ant. autorů asi v 5.- 4.st. př.n.l. a měla komický parodický charakter. Později získala značnou oblibu i v Římě, odkud se rozšířila do záp. Evropy. Ve středověku hráli potulní komedianti prstovými loutkami na trzích a jarmarcích. L. d. se rozšířilo zvl. v Itálii, kde koncem 16.st. vznikly i první stálé loutkové scény; pod přímým it. vlivem pak též v Anglii aj. V jednotlivých zemích se postupně vyvinuly populární loutkové komické typy (Polichinelle, Punch, Guignol, Kašpárek, Petruška), jejichž pravzorem byl antický mimus. V 17. a 18.st. se zájem o mechaniku projevil zejm. v marionetových divadlech, kde vývoj směřoval k posílení iluze a k napodobování hereckého divadla. Loutková představení se hrála i na šlechtických dvorech, byly uváděny opery a balety. V 17. a 18. století rozšířili it. a angl. kočovní herci marionetové l. d. i do stř. a vých. Evropy, kde zdomácnělo a stalo se součástí lid. kultury. Nové impulsy pro rozvoj l. d. přinesl romantismus a na zač. 20.st. symbolismus. O l. d. se začali zajímat výtvarníci, spisovatelé, režiséři, pedagogové, historikové. Moderní l. d. orientované především na dětské publikum se začalo rozvíjet v Německu, Československu, Itálii aj. Nejprudší rozvoj zaznamenalo l. d. po 2.svět. válce v Evropě a v USA. - Zvl. dlouhá a pozoruhodná je tradice l. d. na Stř. a Dálném východě (Indie, Cejlon, Indonésie, Čína, Japonsko), kde byly vytvořeny specifické nár. formy (stínové divadlo).
