lesnictví
lesnictví, souhrn praktických a teor. poznatků o lese a činnostech, jež souvisí s jeho existencí, zachováním, zvelebováním a hosp. využíváním ve prospěch lidské spol.; souhrn teor. poznatků týkajících se lesa a lesního hosp. Zpočátku bylo l. nerozlučně spojeno s myslivostí a zakládalo se výhradně na praktických zkušenostech a poznatcích. Avšak již v ant. Řecku a Římě formulovali někteří autoři obecnější poznatky o lese a lesním hosp. (Theofrastus, Plinius st.). Věd. zájem o l. značně vzrostl v řadě evr. zemí v průběhu 18.st. Za zakl. l. jako samostatného oboru je považován Hans Carl von Carlowitz (1645-1713), který v díle Sylvicultura oeconomica (Lesní hospodářství) popsal hl. zásady l. Praktickým zákl. a hl. složkou l. je lesní hosp., k němuž přistupují ostatní druhy činností, jako les. politika, lesní zákonodárství a právo, les. školy, les. věda a výzkum a další. Les. věda zahrnuje širokou škálu obecnějších i speciálních disciplín (nauku o lesním prostředí, lesní bioklimatologii, lesní pedologii, geol., bot. a ekol., dendrologii). Vzrůstající význam lesa pro nár. hosp. a lidskou spol. se odráží i ve vzniku dalších nových disciplín (nauka o funkcích lesa, lesní environmentologie, lesní krajinářství). Les. činnost je jedním z důl. činitelů působících proti negativním důsledkům industrializace pro životní prostředí soudobé společnosti.
