ocel
ocel, slitina železa s uhlíkem, popř. s dalšími prvky. Vyznačuje se dobrou tvárností a houževnatostí. Podle způsobu výr. seo.dělí např.na konvertorovou, Siemensovu-Martinovu, elektroocel; podle chem. složení na uhlíkovou a slitinovou (legovanou). O. uhlíková obsahuje max. 1,8% uhlíku, několik desetin % manganu, popř. křemíku a pod 0,06 % fosforu a síry. Vlastnosti uhlíkové o. jsou určovány obsahem uhlíku. Oceli slitinové se legují nejčastěji Cr, Mn, Ni, Mo, V, W, Ti, Al. Podle použití jsou o. konstrukční, nástrojové a speciální. O. konstrukční mají dobré mech. vlastnosti, dobrou houževnatost, popř. i vyhovující technol. vlastnosti, zejména svařitelnost. O. nástrojové mají vysokou tvrdost, dobré řezné vlastnosti (i při vyšších teplotách). O. speciální jsou obvykle vysoko legované, nejčastěji prvky Cr, Ni, Mo, Mn. Podle druhu a množství přísadových prvků nabývají zvl. vlastnosti - dobrou korozní odolnost, žárovzdornost, žáropevnost, popř. zvl. fyz. vlastnosti - nemagnetičnost, malý součinitel teplotní roztažnosti.
