latinskoamerické výtvarné umění
latinskoamerické výtvarné umění, um. rozvíjející se od 16.st. ve Stř. a Již. Americe v úzké souvislosti s evr., zejm. špan. a portugalským um., vytvářené nejprve evr. umělci s využitím místních dekorativních prvků (oltáře, lavice, varhany s rostlinným ornamentem). V baroku se soustřeďuje při stavbě katedrál (vzorem pro Limu, Cuzco, Cajamarku aj. se stala stejnolodní katedrála v m. Mexiku se třemi portály a dvojicí zvonic v průčelí, vysvěcená 1656 na místě slunečního chrámu) a m. staveb, sledujících andaluské vzory (paláce, náměstí, akvadukty, fontány). Mal. a soch. reprezentují kromě importů díla napodobující špan. mistry (El Greca, F. Zurbarána, B. A. Murilla). Od 18.st. se vytvářejí specifické místní styly vrcholného baroka s vyšším podílem umělců se smíšeným i indiánským původem, např. z churriguerrismu vycházející ibersko-indiánský styl v Kolumbii, v arch. barevnou keramiku uplatňující styl v Mexiku, specifický peruánský styl katedrály v Potosí, jezuitská arch. s něm. prvky v Chile, it. klasicismem ovlivněný styl v Argentině (katedrála v Buenos Aires); po pol. 19.st. se formují nár. um. proticírkevního zaměření, oslavující osvob. boj a romant. představy o předkolumbovské minulosti a vytvářející z it. a fr. vzorů eklektický reprezentativní styl (divadlo Colón v Buenos Aires). Ve 20.st. reaguje latinskoamer. nár. um. na soudobé um. směry při zachování kvalit domácích tradic; moderní architektura specifické formy konstruktivismu a funkcionalismu s výraznou tendencí k dekorativismu celých hmot je v Brazílii reprezentována po válce L. Costou a O. Niemeyerem (Brasília), v Mexiku zejm. urbanismem (univ. město u m. Mexika) a uplatněním dekorativních prvků předkolumbovských kult., např. barevných reliéfů a nástěnných maleb (D. Rivera, J. C. Orozco, D. A. Siqueiros).
