kung-fu
kung-fu, [čínsky umělec-muž] 1. čínská soustava léčebné gymnastiky, údajně z 2698 př.n.l. za císaře Chuang-ti, doložené zprávy ze 6. století př.n.l. Soustava vycházela z pravidelného opakování jednoduchých (pohybově i fyziol. elementárních) cviků, prováděných ve spojení s dechovými cvičeními většinou v sedu. Základy k.-f. byly rozvinuty zejm. v rámci taoismu a buddhismu (nejvýzn. šiřitelé Lao-c' a Konfucius), do Evropy byl cvičební systém uveden 1779. V Číně byly z k.-f. odvozeny další tělocvičné soustavy (napodobivé "zvířecí" hry pro děti, stínový pěstní zápas, bojové cvičení dvojic s voj. prvky); 2. čín. způsob kontaktního boje vzniklý z pěstního zápasu šaolin-su-kempo (bojově zaměřený systém fyzické a mentální přípravy ind. pův. obohacený o čín. prvky). Využívá psychické a silové koncentrace tech. a pohybově vybaveného zápasníka při zvýšené volní kontrole všech statických (silových) i dynamických (pohybových) složek bojového (reálného i stínového, imaginárního) výkonu; 3. neformální, ve specifickém významu používané ozn. nejvyššího stupně dokonalosti ve zvládnutí příslušných technik boje zblízka (např. v karate).
