kronika obecně
kronika [-ny-, řec.], 1. chronologický zápis, vyprávění o hist. událostech v jejich časové posloupnosti bez snahy o proniknutí k hlubší příčinné souvislosti. Jako hist. pramen byly k. obvyklé zvl. v období raného a vrcholného feud. V Čechách např. Kosmas, tzv. Dalimil, V. Hájek z Libočan. Obecní k. (též pamětní obecní knihy), soustavné záznamy o význ. událostech ve m. a obcích. Vedeny u každého nár. výboru pověřeným nebo odb. kronikářem; obdobnou povahu mají i k. výr. podniků a zájmových organizací; 2. populární dějepisné dílo, např. Zapova českomoravská kronika; 3. liter. a) jako zvl. lit. žánr vznikaly též k. umělé, fiktivní, zejm. v něm. liter. (A. Stifter); b) románová skladba zabírající rozsáhlé časové období (J. Holeček, Naši; J. Galsworthy, Sága rodu Forsytů).
