krev
krev, slov. krv - ang. blood [blad] - 1. anat . sanguis - červená neprůhledná kapalina protékající cévami. Zajišťuje přenos vstřebaných živin ke tkáním, přenos kyslíku z plic do tkání, odvádění oxidu uhličitého z tkání do plic a dopravu účinných látek, např. hormonů k orgánům; chrání organismus před infekcemi, reguluje množství solí a vody, udržování osmotického tlaku, rovnováhy mezi kys. a zásadami, udržuje a reguluje krevní tlak a účastní se termoregulačních pochodů. Odpadové látky a vodní i látkové přebytky jsou z k. odváděny vylučovacími orgány. K. se skládá z krevní plazmy a krvinek. Množství k. u člověka činí 7-8 % celkové tělesné hm., tj. 4,5-5 l. Složení k. se udržuje stálé (homeostáze). Na tvorbě k. se podílí zejm. kostní dřeň. K. různých živočichů obsahuje různá krevní barviva, rozpuštěná v plazmě nebo vázaná v krvinkách; 2. potr . a) k. potravní, poživatelná k. zdravých jatečných zvířat; má vysokou výživnou hodnotu (bílkoviny, minerální látky, vitamíny); rychle se sráží a kazí. Proti srážení se chem. stabilizuje nebo mech. vyšlehává (defibrinace). Využívá se v masné výr., např. k výr. tmavé tlačenky, polévky, prejtu, krevních konzerv. Z krve odstředěná plazma se přidává do masných výrobků; b) k. technická, nepoživatelná k. potravní; zpracovává se pro tech. účely (krmiva, kožel., text., umělé hmoty), většinou sušením v rozprašovacích či válcových sušárnách; 3. mytologie a náb . mysticko-magické pouto mezi mater. světem lidí a transcendentálním světem bohů či nadpřirozených sil, rituálně stvrzované krvavou (zvířecí, lidskou) nebo symbolickou obětí; důležitá součást magických obřadů animistických náb. i pozdějších magických praktik (očista krví, soutrpná magie, kult mrtvých), transformovaná v kř. náb. do aktu požívání ,,těla a krve Páně" (eucharistie). Mytol. význam k. vyplývá z poznání její nepostradatelnosti pro lidský život.
