komunismus
komunismus, [-nyz-] z lat. communis - obecný, společný; 1. Utopické a rovnostářské komunistické ideje, tvořící součást ideologie humanismu (T. Campanella), osvícenství (Morelly, G. B. Mably) a předmarx. social. (C. H. Saint-Simon, F. M. Ch. Fourier, R. Owen); 2. mez. politické hnutí usilující o prosazení marxistické verze komunismu v praxi. - Podrobněji podle marxistické teorie k. je spol. ekon. formace zákonitě nastupující po kapitalistické tržní společnosti a otevírající novou epochu vývoje lidstva, zal. na spol. vlastnictví výr. prostředků; odtud komunistická teorie o znárodnění a tím zrušení soukromého vlastnictví. K. je podle marx. teorie vyšší fáze spol. vývoje, kt. následuje po socialismu. - Utopické kom. ideje vznikaly jako odraz požadavků sociální rovnosti a spravedlnosti. Heslem rev. boje se staly poprvé u radikálních účastníků protifeud. hnutí a buržoazní rev. Utopické a rovnostářské komunistické ideje, tvořící součást ideologie humanismu (T. Campanella), osvícenství (Morelly, G. B. Mably) a předmarx. social. (C. H. Saint-Simon, F. M. Ch. Fourier, R. Owen), byly doplněny a dále rozpracovány v tzv. vědeckém komunismu Karla Marxe a Bedřicha (Friedricha) Engelse na zákl. vytvoření věd. teorie hist. úlohy děl. třídy a přechodu lidstva od kap. ke kom. Přeměnou social. a kom. idejí z utopií ve vědu a spojením věd. kom. s bojem děl. třídy činností proletářské strany přestal být k. pouhým ideálem a stal se zákonitým cílem třídního boje dělnictva. Cílem podle Marxe a Engelse bylo vyřešit rozpory v ekon. postavení vlastníku kapitálu a nemajetných tříd, tj. dělnictva. Tuto teorii rozpracoval nejdříve Marx ve svém díle Kapitál, které později dále rozpracoval Engels. Komunistické idee Marxe a Engelse dále rozpracoval V. I. Lenin. Přechod od kap. ke k. předpokládá nejen značný rozvoj výr. sil, ale především social. rev., ustavení rev. diktatury proletariátu a uskutečnění vedoucí úlohy marx.-len. strany. V přechodném období od kap. k social. se kladou základy social. spol. Velká říjnová socialistická revoluce - VŘSR - v Rusku byla první úspěšnou komunistickou revolucí. Podle stoupenců VŘSR otevřela cestu k vybudování základů social. nejprve v býv. Svazu sovětských socialistických republik - SSSR v 2.pol. 30.let 20. st., v dalších evr. social. zemích pak na přelomu 50. a 60. let 20. st. Podle marxisticko-leninské teorie se social. rozvíjí ve dvou etapách: budování rozvinuté social. spol. a její další zdokonalování (v SSSR od 2. pol. 60.let). Společné rysy obou fází, vycházející z takových rev. vymožeností jako je odstranění vykořisťování a všech forem sociálního a národnostního útlaku, spočívají ve vysoké dynamice rozvoje výr. sil, ve spol. vlastnictví výr. prostředků, ve spolupráci a vzájemné pomoci, v uvědomělé prac. kázni, v plánovitém řízení nár. hosp., v zaměření spol.ekon. rozvoje ke svobodnému všestrannému rozvoji všech členů spol., v jejich ideově polit. jednotě pramenící ze společných zákl. zájmů, v určujícím postavení marx.-len. ideologie a v řízení spol. na zákl. zásad kom. svět. názoru. Odlišnosti nižší fáze k. od vyšší (rozdíly v kvalitě a stupni rozvoje výr. sil, ve stupni zespolečenštění výr., rozdíly mezi stát. a družstevním vlastnictvím, rozdělování podle práce, existence tříd a státu) se v procesu přechodu k vlastnímu k. překonávají. Na zákl. spojení vymožeností věd.tech. rev. s přednostmi social. soustavy hosp. dochází k vytvoření nové kvality a k obrovskému růstu výr. sil, vytváří se materiálně tech. základna k. s vyšší úrovní kooperace práce, s vysokou kvalifikací pracovníků, s komplexní mechanizací, masovou automatizací výr. a social. kolektivismem. Formy vlastnictví splývají v jediné kom. vlastnictví. Spol. přechází k rozdělování podle potřeb, protože práce pro spol. se stala první životní potřebou. Duševní a fyzická práce se organicky spojují, práce se stává tvůrčí. Zcela mizí třídní rozdělení spol., podstatné rozdíly mezi m. a venkovem. Rozvíjejí se způsoby využívání volného času. Formuje se beztřídní, sociálně stejnorodá kom. spol. s úplnou sociální rovností. Všichni členové spol. pracují podle svých schopností, dobrovolně a bezplatně, účastní se řízení spol. a provádějí kontrolu nad procesem práce, čerpají ze spol. fondu vše, co je nutné k uspokojení životních potřeb a k všestrannému rozvoji. Přitom vynaložená práce není měřena v hodnotových formách, nýbrž přímo. - Polit. systém diktatury proletariátu, který se v procesu rozvoje social. stává všelidovým, ztrácí polit. charakter, "vláda nad lidmi je vystřídávána správou věcí a řízením výr. procesů" (B. Engels). Rozvojem social. dem. přerůstá polit. systém v kom. spol. samosprávu, v níž řídící činnost se stává věcí všech pracujících; každý dospělý člen spol. se prakticky účastní na řízení spol. - Reálnost kom. perspektivy je zajišťována plným využíváním možností social. fáze, zdokonalováním rozvinutého social., rozvojem výr. sil, upevňováním vedoucí úlohy děl. třídy a marx.-len. strany; polit. základem společnosti budující k. je svazek děl. třídy, rolnictva a inteligence, ideol. práce řeší úkol formování kom. svět názoru všeho lidu zároveň s překonáváním pozůstatků minulosti v oblasti ideol., morálky a způsobu života. V procesu odumírání státu se zachovává spol. a zejm. hosp. řízení, jehož nástroje se stávají orgány kom. samosprávy. Podle marx.-leninské teorie též platí, že je nutné silou chránit vymoženosti k. zvláštními státními orgány. Důsledkem tohoto názoru bylo zavedení totalitních režimu v býv. tzv. socialistických státech býv. sovětského bloku, který se během 90. let. 20. st. rozpadl. Kom. formace údajně skýtala neomezené možnosti pro vývoj materiální výroby, spol. vztahů, rozkvět duchovní kult., zlepšování života a rozkvět osobnosti. V praxi se ukázalo, že absence soukromého vlastnictví vedla postupně k výraznému zpomalení a zaostávání ekonomického rozvoje býv. socialistických zemí sovětského bloku ve srovnání se zeměmi kapitalistickými. Podle marxisticko-leninských teorií je vystřídáním kap. jako "poslední antagonistické spol. formace" komunismem "končí prehistorie lidské společnosti" (K. Marx) a začíná epocha dějin vědomě tvořených. Vývoj na konci 20. st. jednoznačně prokázal, že komunismus není života schopný právě zejména kvůli popírání soukromého vlastnictví a tržních principů společnosti.
