komorník
komorník [lat.] 1. v č. zemích od 11.st. dvorský úředník pověřený správou panovníkovy komory, tj. fin. záležitostmi. Od 13.st. se instituce k. změnila v zemský úřad nejvyššího k. zemského (do 18.st.), jemuž byli podřízeni soudní poslové zemského soudu, ozn. jako komorníci. Kompetence nejvyššího k. zemského se vztahovala i na ochranu desk zemských; 2. osobní panský služebník.
