komín
komín 1. tech . svislá trouba ve zdi nebo samostatná trouba sloužící k odvodu zplodin z topeniště, do něhož se nasává čerstvý vzduch. Komínový tah je závislý na průřezu a výšce k. Komínová trouba je vyvedena nad střechou do bezpečné výšky a ukončena komínovou hlavou (vyzděnou nebo z betonu). K. pro obytné stavby vytápěné kamny jsou budovány ve zdech, obvykle pro každé podlaží samostatně. K. tovární je obvykle samostatná stavba kruhového průřezu s přívodními kanály od topeniště. - K. bývá často význ. architektonickým motivem, zvl. typem je vlašský k.; komínové hlavy řešeny s bočními kouřovody, zdobené římsami, cimbuřími a jinými prvky;2. hor . důlní dílo (prorážka) mezi dvěma patry u strmých dobývek rudných žil. K. se razí zdola na horní patro a slouží k řádnému vedení větrů do dobývkového bloku. Po ukončení ražby komína se pak přistoupí k zakládání dobývky.
