kolektivizace zemědělství v SSSR
kolektivizace zemědělství v SSSR, proces často násilného slučování jednotlivých drobných rolnických hospodářství do velkých social. zeměd. podniků tzv. kolchozů; spolu s industrializací a kulturní revolucí součást leninského plánu výstavby social. společnosti. Vedla k odtržení sounáležitosti obyvatel venkova s půdou a k pokřivení vztahu k životnímu prostředí. Kolektivizace vedla do 2. sv. války v Rusku k hladomoru v bolševickém SSSR hlavně na Ukrajině. - Materiální základnou kolektivizace, která byla bolševiky vedena jako boj rolnických mas s kulaky, byla social. industrializace. - Zasedání XV. sjezdu VKS(b) 1927 vytyčilo program kolektivizace zeměd. jako zákl. úkol strany na vesnici. V průběhu k. z. v SSSR byly využity zkušenosti sovchozů a prvních kolchozů, odbytových, zásobovacích a úvěrových družstev, které vznikly záhy po vítězství VŘSR. Pod hrozbou věznění od 1929 rolníci byli nuceni masově vstupovat do kolchozů a koncem 1932 byla kolektivizace v zásadě dokončena. 1936 byl plně dobudován systém kolchozů a vytvořila se nová třída - kolchozní rolnictvo. - Násliné zkušenosti z kolektivizace zemědělství v býv. SSSR byly posléze mechanicky napodobovány zeměmi ve sféře vlivu bolševického Ruska. Kolektivizace vedla do 2. sv. války v Rusku k hladomoru převážně na Ukrajině.
