kmen obecně
kmen 1. bot . truncus - dřevnatý, zpravidla nevětvený stonek dřevin. Nahoře nese větvenou korunu. V.t. strom;2. biol . phyllum - jedna z nejvyšších taxonomických kategorií, jejíž úroveň je přisuzována jen velkým taxonomickým jed., které se liší v zákl. strukturních rysech; např. prvoci, strunatci, zelené řasy. K. se dělí na třídy;3. genet . soubor identických, vzájemně úzce příbuzných jedinců, lišících se určitou vlastností od jiného takového souboru. V.t. klon;4. etnogr . typ společenství a organizace předtřídní spol. Hlavní znaky k.: uznání příbuzenského vztahu mezi členy, dělení na rody a frátrie, společné teritorium, jediný jaz. či dialekt, vlastní jméno k., kmenová endogamie. Některé činnosti bývají společné (lov, válka, zvyk vzájemné pomoci, kmenové svátky a kulty). U rozvinutějších kmenových společenství existuje i společná kmenová správa (rada k., míroví a váleční náčelníci); obvykle existuje až do období přechodu k třídní spol. V.t. kmenový svaz;5. jaz . část slova, ke které se připínají ohýbací přípony - koncovky. K. může být jen pouhý kořen (voda) , častěji však kořen rozšířený o kmenovou příponu (kuř -at -a, ciz -í ho); u sloves k. prézentní je zákl. tvarů prézentních (maluje -), k. infinitivní tvarů minulých (malova -).
