klika obecně
klika, 1. stroj. strojní součást a) k ovládání např. uzavíracích nebo zajišťujících mechanismů; b) součást k vyvození točivého momentu při ručním pohonu (ruční klika); c) otáčející se část klikového mechanismu u pístových strojů, upevněná na konci hřídele (čelní k.) nebo vytvořená zalomením hřídele; 2. teorie grafů max. úplný podgraf daného grafu; 3. sociol. skupina členů nějaké organizace, s jejímiž cíli a pravidly se formálně ztotožňují, ale používají nedovolené nebo skryté praktiky, aby vzájemnou podporou dosáhli rozhodujících pozic v organizaci anebo cílů, které nejsou v souladu s cíli organizace; 4. jaz. hov. úspěch, štěstí - mít kliku - odtud ang. he was lucky - měl štěstí, a that was good luck - to byla klika.
