klasické knihy čínské
klasické knihy čínské, nejstarší souvislé památky čín. písemnictví, považované již všemi filoz. školami v tzv. období sta škol za společné kult. dědictví, na něž všechny tyto školy navazovaly. Zvl. pozornost jim věnoval konfucianismus, když byl prohlášen státní ideologií (konec 2.st. př.n.l.). K. k. č. se staly zákl. učebnicemi výchovy veškeré čín. inteligence (znalost vyžadována i při státních úřednických zkouškách). Až do 20.st. si udržují privilegované postavení ve filoz., kult., právu, rodinném i veř. životě, přestože docházelo k častým sporům o jejich výklad zejm. z toho důvodu, že nejde o knihy náb. obsahu. Zákl. k. k. č. jsou :. Kniha proměn (I-ťing), Kniha písní (Š,-ťing) - nejst. čín. sbírka písní, Kniha historie (Su-ťing), Knihy o řádu ([C]ou-li, I-li, Li-ťi) a Jaro a podzim ([C]chun-čchiou).
