kanadská kinematografie
kanadská kinematografie, první kinematografická projekce se konala 1896 v Montrealu, kde bylo 1907 otevřeno první stálé kino v Kanadě. 1914 kan. vláda zřídila film. oddělení (při min. průmyslu a obchodu), které se později přeměnilo v Kanadský státní filmový úřad. 1923 začalo pracovat film. studio v Ontariu. Výroba hraných filmů ve 20.letech byla malá a repertoár kan. kin ovládly amer. filmy. 1939 začal v Kanadě pracovat brit. dokumentarista J. Grierson, který pozval z Velké Británie do Kanady několik předních dokumentaristů (R. Spottiswood, S. Hawes, *1911, S. Legg, *1915); jádro skupiny však tvořili Kanaďané (N. McLaren, G. Glover, *1917). Za války, pod vedením S. Legga, vznikla série střihových filmů pod názvem Mír v boji , využívající archívní materiály a film. kroniky z nejrůznějších zemí. Od 1954 se začalo s výrobou školních výukových filmů o tech. a filmů pro děti (kreslené a experimentální filmy N. McLarena). V souč. se ročně vyrábí asi 200 krátkých filmů. Od 60.let nastal v Kanadě také rozvoj hraného filmu (Můj stryček Antoine , režie C. Jutra). Vedle C. Jutry se pak v letech vzestupu (1965-75) prosadili zejm J. Lefèbvre a M. Brault (*1928, Rozkazy ). Na zač. 80.let se objevili někteří další tvůrci, např. J. Labrecque (Ostří hoši , Supové , Případ Coffin ) či F. Mankiewicz (Bylo dobře se toho zbavit ). Roční produkce je přibližně 12 filmů.
