kampučské výtvarné umění
kampučské výtvarné umění, rozvíjelo se od 2.st. pod ind. vlivem. Arch. izolovaných a sdružených věžovitých svatyň se vyvíjela k velkým chrámovým komplexům s galeriemi na stupních a rohovými pavilóny (Angkor Vat). Volná plastika kontrastuje hieratickou strnulostí s dynamismem reliéfní arch. plastiky rostlinných i figurálních motivů (Banteai Srei, 10.st.). Ze 13.st. pochází urbanistický komplex Angkor Thom s centrálním chrámem (Bajon). V 15.-17.st. převládá dřevo jako materiál buddhistické arch. klášterní a z ní vycházející i arch. profánní (Phnompenh), působící zejm. barevně glazovanými střechami; dřevěnou buddhistickou plastiku reprezentují zejm. stylizované sochy Buddhy. V souvislosti s dřevěnou arch. se rozvíjí dřevořezba, zejm. arch. plastika figurálních (podpůrní garudové a nágové) i stylizovaných rostlinných motivů. Interiéry buddhistických svatyň jsou zdobeny nástěnnými malbami, vrcholícími v mal. škole 19.st. Od pol.19.st. se rozvíjí moderní arch., jež využívá domácí formy a stav. principy. V souč. době se obrozuje domácí tradiční tvorba, soustředěná zejm. na um. řemeslo (dřevořezba, zpracování kovů, šperkařství).
