křemík
křemík, silicium, Si, chem. prvek IV.B skupiny periodické soustavy, at. číslo 14. relat. at. hm. 28,085, modrošedá, značně tvrdá křehká látka, polovodič, t.t. l 4l 3 °C, t.v. 2 630 °C, objeven 1822. Po kyslíku nejrozšířenější prvek v zemské kůře (26,00 hmotnostních %). Málo reaktivní prvek, slučuje se s kyslíkem, halogeny, sírou, dusíkem a uhlíkem až při vysoké teplotě. S výjimkou kys. fluorovodíkové nereaguje s kyselinami. Ve zředěných roztocích hydroxidů se rozpouští za vzniku křemičitanů a uvolnění vodíku. V přírodě se vyskytuje pouze ve slouč., zejm. jako křemen a hlinitokřemičitany. K. lze připravit redukcí halogenidů k. hořčíkem nebo hliníkem. Tech. k. se vyrábí zahříváním koksu a písku (oxid křemičitý) v el. peci. K výchozí směsi se obvykle přidává oxid železitý a produktem redukce je slitina křemíku a železa, tzv. ferrosilicium, používané jako dezoxidační činidlo při výr. železa a oceli. Velmi čistý k. pro el.tech. prům. se získává zahříváním chloridu křemičitého se zinkem v inertní atmosféře nebo redukcí trichlorsilanu vodíkem při vysoké teplotě. Vznikající amorfní křemík je dále čištěn zonálním tavením. [C]istý k. se s přídavkem malého množství boru nebo fosforu používá na výr. polovodičových součástek. Tech. k. se používá do bronzových nebo ocelových slitin a k výr. silikonů. - Ve slouč. má k. oxidační číslo IV. Mimořádná afinita k. ke kyslíku způsobuje nestálost sloučenin, v nichž je k. vázán na jiný prvek než kyslík. Slouč. se okamžitě rozkládají, jakmile k. může vytvořit vazbu s kyslíkem, např. při reakci s vodou. Proti uhlíku, který je ve stejné skupině periodické soustavy, není k. schopen vytvářet násobné vazby. Podobně jako uhlík i k. vytváří řetězce typu -Si-Si-Si-Si-; délka řetězců je však omezena na šest atomů; kruhové řetězce k. netvoří. Mnohem stabilnější jsou u k. řetězce typu -Si-O-Si-O. - Význ. slouč. k. jsou např. oxid křemičitý, fluorid křemičitý, kys. fluorokřemičitá, kys. křemičitá, silany, silikáty.
