jazyková nařízení
jazyková nařízení, označení výnosů rak. vlády 1880 a 1897-98, jimiž se upravovalo užívání češtiny a němčiny v úřadech v Cechách a na Moravě. Představovala jeden z pokusů o řešení č.-něm. národnostních rozporů v liberálně burž. duchu. - 1880 byla vydána tzv. Stremayrova j. n. (nazvaná podle min. spravedlnosti, kultu a vyučování K. Stremayra), zrovnoprávňující češtinu s němčinou ve vnějším úřadování, tj. ve styku úřadů se stranami. V dubnu 1897 byla vydána tzv. Badeniho j. n. (podle min. předsedy K. Badeniho), jež zaváděla češtinu i ve vnitřním úřadování : úřední projednávání dané věci, všechny vnitřní úřední úkony, sloužící k vyřízení konkrétní záležitosti, měly být vedeny v jazyce prvního podání, tj. buď v češtině, nebo němčině, přičemž úředníci měli ovládat oba jazyky. Badeniho nařízení, jež zbavovala němčinu jejího dosud privilegovaného postavení, vyvolala prudký odpor něm. nacionalistických politiků v Předlitavsku, kteří nakonec způsobili pád Badeniho vlády (v listopadu 1897). Následující Gautschova vláda vydala v únoru 1898 kompromisní verzi Badeniho j. n. (tzv. Gautschova j. n.), na niž v červenci 1898 navázal Thunův návrh jazykového zákona. Pro odpor něm. nacionalistických politiků byly však i tyto modifikace j. n. v říjnu 1899 (vládou Clary-Aldringenovou) zrušeny a byl obnoven stav před vydáním Badeniho jazykových nařízení 1897.
