javánská literatura
javánská literatura, lze ji souvisle sledovat od 9.st. Nejstarší j. l. je psána jazykem kawi (stará javánština) a zabývá se převážně látkami ind. eposů Mahábháraty a Rámájany (Kanwa: Arjuna Wiwaha , Sedah a Panuluh: Bharatayuddha , Dharmaja: Smaradahana , Ramayana a další), později přibývá domácích prvků. Ve 14. a 15.st. se objevila první díla hist., Nagarakertagama , napsaná Prapankou a Pararatou. S příchodem islámu pronikala do liter. islámská tematika, v epice nejčastěji o islámském hrdinovi Amiru Hamzovi. V 18.st. nastal návrat k domácím látkám. Jazykem byla už nová javánština. Největšími básníky tohoto období byli Jasadipura (otec), Jasadipura (syn) a R. N. Ranggawarsita. Ve 20.st. j. l. ustupuje před rodící se liter. indonéskou. Přesto knihy v javánštině dodnes vycházejí. Nejznámějším souč. autorem je Senggono.
