japonská kinematografie
japonská kinematografie, začínala prvními projekcemi již 1896. O rok později vznikly vlastní reportážní snímky a 1902 první hraný film Pojďme se procházet do javorového háje . Po rus.-jap. válce se rozvíjely ateliéry v Kjótu (divadelně stylizované hist. snímky, tzv. džidai-geki) a v Tokiu (real. melodramata, tzv. gendai-geki). 1924 dosáhla roční produkce 875 filmů. K význ. režisérům 20.-50.let patří K. Mizoguči a T. Kinugasa. V éře zvukového filmu se k nim přiřadil H. Góšo. Ve 30.letech klesla roční produkce na 400-500 filmů, 1945 dokonce na 30 filmů; od 1953 opět kolísá mezi 300-500 filmy. K význ. tvůrcům umělecky hodnotných a spol.kritických filmů mj. patří T. Imai, A. Kurosawa, J. Ozu, K. Sindó, kteří proslavili j. k. v Evropě. Z mladších tvůrců v 60.letech zaujali K. Ičikawa, S. Hani (Zlí chlapci , Africký príběh . Nevěsta z And ) a N. Ošima (Krutý příběh mládí , Čtyři roční doby Japonska , Smrt oběšením , Chlapec . Obřad , Korida lásky , Říše lásk -y ).
