jáství
jáství, psychol . vztahová kategorie chápaná v popisné úrovni buď jako akcent prožívání, nebo jako integrační faktor. V prvém případě souvisí j. s pojmem vědomí já (souhrnné a soustavné cítění ,,já", sebeuvědomění), v druhém případě s individuálně integrovanou a zpracovanou zkušeností jedince. V tomto smyslu je j. určeno zvyky, postoji a představuje nejvyšší úroveň integrace duševního života za předpokladu rozlišení pojmů ,,vědomí já" (,,já") a ,,jáství". Nejčastěji uváděna pojetí j.(já) prožitkový a činnostní aspekt lidské psychiky vztažený k vědomí vlastního já; skutečnost, že člověk se k určitým psychickým stavům a aktům vztahuje jako jejich identický subjekt (,,já cítím", ,,já chci", ,,já jednám"); b) individuálně integrovaný duševní celek vytvářející spolu s obecně integrovaným duševním celkem (osobností) typickou a neopakovatelnou strukturu psychiky lidského jedince; integrativní činitel proudu vědomí; c) vědomé sebehodnocení v rovině vytváření obrazu či pojetí sebe sama (tzv. self-concept); d) centrum uspořádaného psychického mikrokosmu; e) jednotící komponenta duševního života člověka; f) osoba vnímaná, cítěná a myšlená sama sebou; g) zastaralý pojem označující mechanismy studované egopsychologií.
