izolační typ jazyka
izolační typ jazyka, typ jazyka charakterizovaný neměnnou podobou jmen (nedostatek skloňování) a s tím souvisící hojností předložek a spojek, tendencí netvořit složená a odvozená slova, výskytem opisných slovesných konstrukcí a závazným pořádkem slov ve větě (čínština, některé západoafr. jazyky). V.t. jazyková typologie.
