irácká arabská literatura
irácká arabská literatura, začala se obrozovat koncem 19.st. Tradiční poezie se vyvíjela v dílech az-Zahávího (1863-1936) a ar-Rusáfího směrem k poezii spol. angažované, později v díle M. al-Džaváhirího a A. al-Bajátího k poezii protiimper. a human. orientované. Zakl. a prvním představiteleem volného verše v lráku byl Badr Šákir as-Sajjáb (1926-1964), usilující o zlepšení sociálního stavu arab. člověka. Siroce využil vlivy moderní anglosaské poezie. Teoretičkou volného verše se stala básnířka Názik al-Maláika (*1923). V zahr. působí Sa'dí Júsuf (*1934). Poezie představuje v irácké liter. hl. žánr, avšak i próza se dovedla rychle osvobodit od napodobování arab. vzorů a v povídce a v románu přešla k realismu se sociální tematikou (Zúnnun Ajjúb, Abd al-Malik Núrí, Sákir Chusbak (* 1930), Fu'ád Tekerli, *1927). Uplatňují se v ní i evr. vlivy (existencialismus).
