interakce obecně
interakce [lat.] adj. interaktivní apod. - 1. vzájemné působení dvou či více činitelů; 2. fyz. vzájemná pusobení např. elementárních částic, hmotných těles. Veškeré fyz. i. dělíme na silné, elektromagnetické, slabé, gravitační; jejich vzájemnou velikost udává vazbová konstanta; 3. chem. i. molekul, vzájemné silové působení mezi molekulami. Rozlišují se interakce vazebné (viz chemická vazba) a nevazebné (viz nevazebné interakce); 4. genet. a) genová i., kvalitativní nebo kvantitativní spolupůsobení dvou nebo více různých genů na fenotypovém projevu téhož znaku; b) i. genotyp - prostředí, vzájemné spolupůsobení genotypu a konkrétních podmínek vnějšího prostředí na fenotypovém projevu určitého znaku; významně se uplatňuje zejm. u znaků kvantitativní povahy; 5. ekol. vzájemné působení dvou nebo více faktorů, populací, popř. jiných živých systémů, a to v kladném i záporném smyslu. I. označuje vztahy rostlin, živočichů i mikroorganismů navzájem. Mezi populacemi se rozlišují tyto typy i.: a) neutralismus, tj. vzájemná tolerance, při níž se populace neovlivňují; b) i. kladné, tj. mutualismus, protokooperace a komenzalismus; c) záporné, antagonistické, tj. kompetice, amenzalismus, parazitismus a predace; 6. farmakol. i. léčiv, vzájemné ovlivnění účinku dvou či více léčiv, popř. jiných látek současně do organismu podaných; 7. psychol. souhrn vzájemných aktivit mezi dvěma či více jedinci (interpersonální, sociální i.) nebo cílený vztah mezi člověkem a prostředím (ekol., environmentální i.). Vstoupí-li člověk do jakékoliv i., stává se jejím akt. nositelem. Předpokladem i. je komunikace (nemateriální i.) nebo předmětná činnost (materiální i.), výsledkem jsou psychické kvality (emocionální stavy, postoje, hodnoty) či změna prostředí (architektonická výstavba). Studiem interpersonálních a sociálních i. se zabývá sociální psychol., studiem ekol. (environmentálních) interakcí ekol. (environmentální) psychologie.
