ideál obecně
ideál [lat.< řec.] 1. vzor, norma; ideální obraz, určující způsob myšlení a činnosti člověka, skupiny. Přetváření přírody podle určitého ideálu, cíle, je specifickou formou lidské činnosti. 2. psychol. soubor vlastností či podmínek představující pro jedince kýžený cíl; vzor charakterizovaný vnitřním antagonismem touhy dosažení a vědomí nedosažitelnosti. Ve smyslu standardu souhrn vysoce hodnocených a obecně přijímaných hodnot, které mají regulativní vliv na chování jednotlivce. I. jako psychol. fenomén do značné míry charakterizuje osobnost člověka a jeho zaměřenost; 3. mat. i. okruhu R, podokruh A okruhu R s touto vlastností; je-li x libovolný prvek okruhu a y libovolný prvek podokruhu, pak jejich součiny x . y a y . x jsou prvky podokruhu A. Např. množina sudých čísel s operacemi sčítání a násobení je ideál okruhu celých čísel. V.t. okruh.
