husitské válečnictví
husitské válečnictví, vojenství a zejm. voj. umění ozbrojených sil husitů; znamenalo vývojový zvrat ve středověkém vojenství. Husité vytvořili první stálá vojska - polní obce, v jejichž organizační struktuře byly položeny základy ke vzniku novověkých druhů vojsk (pěchoty, jezdectva a dělostřelectva). K vedení vojska sloužil kvalitní rozsáhlý velitelský sbor v čele s představitelem (správcem) obce, vrchním velitelem (polním hejtmanem) a jeho štábem, ve kterém byli zastoupeni písař, kněz a velitelé druhů vojsk (hejtman nad vozy, hejtman nad pěchotou, hejtman nad jízdou a hejtman nad "puškami"). Nižší velitelské funkce zastávali hejtmané velící řádům vozů, článkům bojových vozů a jednotlivým vozům, velitelé nižších jed. pěchoty a jízdy s hodností hejtmanů atd. Organizace vojska husitům dovolila uplatňovat taktiku boje ve vozové hradbě za spolupráce zbraní. Bitva se obvykle skládala ze tří fází: a) akt. obrana vojsk ve vozové hradbě a rozvrácení útočníka palbou z ručních a dělostřeleckých zbraní; b) protizteč pěchoty a jezdectva čelní i obchvatem; c) pronásledování nepřítele až do úplného zničení. Husitská taktika však nikdy nebyla šablonovitá. V oblasti strategie uměli husité využívat zásady soustředění sil na směru hl. úderu, využívali akt. propagandu (husitské manifesty) a od 1427 přešli k ofenzívnímu vedení boje, když přenesli v tzv. spanilých jízdách válku na území nepřítele. Jejich akce směřovaly především proti nástupním prostorům nepřátelských vojsk, ale i proti civilnímu obyvatelstvu. Husitské útoky proti civilistům byly vedeny cílem doplnit zásoby a získat prostředky k dalším bojům. Při těchto bojích došlo ke zničení mnoha českých i moravských měst.. Husité dokázali s úspěchem využívat i upraveného zeměd. nářadí (cepy, kosy), především však využili v masovém měřítku v bitvě palné zbraně. Husitskou taktiku převzala řada vojsk sousedních států a ve stř. Evropě převládala až do zač. 16.st. Voj. umění husitů nebývale podnítilo vznik desítek voj. teoretických spisů a přispělo tak význ. měrou k rozvoji voj. teor. myšlení.
