hudba témbru
hudba témbru, hudba, v níž určujícím prvkem je zvukovost; patří mezi charakteristické směry kompoziční práce po 1950. Zatímco dříve byly formotvornými složkami hudby melodie, harmonie a rytmus a barva zůstávala většinou jen průvodním jevem, v h. t. se barevná složka stává rovnocennou s ostatními a může je i nahradit. Pro h. t. je rozhodující poloha zvukových komplexů, nástrojové obsazení, barevný význam sledu intervalů, složení zvukového spektra tónu; důsledkem bylo rozšíření hud. materiálu o zvuky a šumy. H. t. se uplatňuje zvl. v rámci konkrétní a elektronické hudby, avšak takto zaměřené úseky skladeb lze najít i v hudbě komponované pro tradiční nástroje (K. Penderecki).
