hranol
hranol, 1. mat. mnohostěn, jehož všechny vrcholy leží ve dvou shodných a rovnoběžných stěnách, tzv. podstavách, a všechny zbylé stěny jsou rovnoběžníky. Hrany v podstavách se nazývají podstavné, ostatní hrany jsou bočné. Jsou-li všechny bočné hrany kolmé k podstavám, nazývá se h. kolmý. Objem h. je roven součinu obsahu podstavy a vzdálenosti obou podstav, tzv. výšky hranolu; 2. opt. prizma - průhledné prostředí, omezené dvěma rovinnými lámavými stěnami, které spolu svírají lámavý úhel ω a protínají se v lámavé hraně; 3. geod. prizma; a) h. vytyčovací, pomůcka k opt. vytyčování úhlů stálé velikosti, např. 90° a 180°. Užívá se např. h. trojboký (tzv. hranůlek) nebo pětiboký (pentagon); 4. fot. a) klín opt. prvek, jehož činné plochy svírají malý úhel. Používá se k vyrovnání paralaxy u nepravých zrcadlovek; b) opt. prvek měnící směr paprsků o 90°. U zrcadlovek se používá h. se dvěma odrazy (obraz není výškově převrácen); stranové převrácení odstraňuje střechový hranol.
