hradní typologie
hradní typologie, odborné dělení hradů používané pro studium jejich hist. a stavebního vývoje; vychází z rozboru dispozičního typu, tj. prostorového vztahu, četnosti a výskytu zákl. prvků hradní dispozice (věž, palác, hradba, kaple, předhradí). Některé hradní typy se postupně rozvíjely na rozsáhlých evr. územích (v záp. Evropě nejst. typ. motte, celý pozdější vývoj ovlivnil fr. kastel), jiné byly regionálně omezené (řádové hrady v Pobaltí). V Čechách jako hl. fortifikační typ převažovalo do zač. 13.st. hradisko (Pražský hrad, Kouřim, Starý Plzenec), hrady se objevují jen ojediněle (Roudnice, Strakonice, Přimda). Královské hrady z l.pol. 13.st. přísluší třem typům: přechodnému, jenž spojuje prvky hradiště a hradu (Angerbach u Kožlan, Tachov), typu s obvodovou zástavbou (rozsáhlé, vícedílné dispozice s množstvím objektů při obvodu, např. Křivoklát) a importovanému fr. kastelu, schopnému flankování (Týřov). Nejst. šlechtické hrady byly bergfriedového typu (malé ostrožné hrady s útočištnou věží v čele a sálovým palácem na nejchráněnějším místě, např. Krašov, Český Sternberk). V 2.pol. 13.st. byl dále rozvíjen král. typ s obvodovou zástavbou, v jehož organismu se vyskytnou i čtverhranné obytné věže (Zvíkov, Osek-Rýzenburk) a vznikají aplikace fr. kastelového schématu (Hradiště-Kotnov v Táboře, Nižbor). Součástí nově zakl. m. se stal kastel středoevr. typu (m. hrady v Kadani, Písku, Chrudimi); typ s obvodovou zástavbou získává pravidelnou podobu i na úzkých dlouhých staveništích (Bezděz, Kamýk nad Vltavou). Od pot. 13.st. hromadná výstavba šlechtických hradů, u kterých převládala bergfriedová dispozice (Lemberk, Frýdlant v Cechách, Náchod, Volfštejn); vznikl ještě úspornější typ s palácem jako hl. obytnou i obrannou stavbou (Rebřík, Tetín), objevuje se typ hradu s plášťovou zdí (Lanšperk) a v malých rozměrech i napodobeniny král. typu s obvodovou zástavbou (Vizemburk, Ríčany). Vzhledem k velkým fin. nákladům byly šlechtické stavby srovnatelné s král. hrady zcela ojediněle (Příběnice, Stará Dubá); některé pův. král. stavby byly dostavěny šlechtou (Osek-Rýzenburk). Okolo 1300 dochází k dalšímu importu fr. kastelu (Konopiště). Na zač. 14.st. se prosazuje čtverhranný donjon, tvořící součást několika dispozic: u jednoduché donjonové představuje hl. objekt (Rabí, Pajrek u Nýrska), u složitější je doplněna dalšími objekty (Kozí Hrádek). U blokové dispozice srůstá donjon s palácí do bloku obklopujícího nádvoří (Lipnice, Zlenice, Okoř, Kost). Vedle těchto typů pokračovala výstavba hradů vycházejících z bergfriedových dispozic, které byly dále rozvíjeny (Hasištejn, Dobronice, Pirkenštejn, Kokořín). Nově vznikala dispozice dvoupalácová, tvořená dvěma paláci svírajícími spolu s hradbou dvůr (rožmberské hrady Helfenburk, Maidštejn-Dívčí Kámen). Vývoj hradů ve 14.st. vedl ke srůstání jednotlivých staveb a ke zdůraznění obytné složky (Český Krumlov, Libštejn). K tomuto typu patřily král. hrady Karla IV. (Kašperk, Radyšperk, Radyně); výjimku představuje důsledně článkovaný Karlštejn. Snaha o pohodlí a reprezentaci dále zesílila u předních hradů doby Václava IV. (Točník, Nový hrad u Kunratic, Krakovec); tento vývoj byl zastaven husitskými válkami (v.t. husitské hrady). Zejm. v důsledku rozvoje dělostřelby v 15.st. bylo docilováno větší obranyschopnosti hradů např. systémy bašt (Klenová, Rábí, Švihov) včetně budování samostatných předsunutých bašt (Český Šternberk, Vimperk). Typologický vývoj č. hradu se uzavírá pernštejnskými opevněními se sypanými zemními rondely (Pardubice, Kunětická hora). Na Moravě se v h. t. silněji než v Čechách uplatňoval čtverhranný bergfried (Rokštejn), typ hausberg (Popice) a hrad s plášťovou zdí (Boskovice). Na Slovensku měl velký význam zejm. donjon (Spišský hrad, Šariš, Trenčín), v rámci celouh. vývoje se uplatnil it. kastel (Zvolen, Vígľaš). V důsledku tureckých útoků se zde stavěly hrady ještě v 16.st. (přestavba opevněného kostela na hrad v Banské Štiavnici). - V.t. hrad; kastel; křižácké hrady; městský hrad; věž obytná; věž útočištná.
